Kdo vás vlastně fotí?
ahoj, já jsem ANna !
První zrcadlovku jsem dostala ke třináctým narozeninám.
Pamatuju si to docela přesně. Byla dost těžká, a já vlastně vůbec netušila, co s ní,
i když jsem si ji moc přála. Jen jsem cítila, že se díky ní dívám kolem sebe trochu jinak než dřív. Fotila jsem všechno – hlavně ale lidi, kamarády, rodinu, místa i úplně obyčejné chvíle.
A nějak přirozeně jsem u toho zůstala. Dnes je to už něco málo přes osm let, co fotím.
a čím déle fotím, tím víc mě to baví víc a víc.
multimédia
Na střední škole jsem studovala multimédia a focení tam dostalo úplně nový rozměr.
Přidala se grafika, video i animace a já jsem si začala víc všímat světla, barvy a atmosféry.
A taky jsem tam objevila kouzlo černobíle fotky.
Dnes ale nejvíc řeším to, jak se u focení cítíte vy.
Protože právě ten pocit je na fotkách vidět nejvíc
– a ten je pro mě důležitější než dokonalá póza s nachystanou scénou v ateliéru.
Mladá maminka
Loni v červnu jsem se stala maminkou Lily a o něco později i paní Bezdíčkovou.
A upřímně? Změnilo to úplně všechno. I můj přístup a lásku k rodinnému focení.
Děti do ničeho netlačím, nenutím je pózovat ani se usmívat na povel.
Často se focení spíš podobá hraní než focení – a přesně tak to mám ráda.
Později na to jsme se společně přestěhovali,
z mých rodných Strakonic do Brna.
To je pro mě sice úplně jiný svět, ale mám to tu moc ráda.
dějiny umění
Miluju cestování a dějiny umění. Na vysoké škole jsem studovala dějiny umění,
divadla, hudby i filmu a galerie, výstavy, památky nebo nová místa jsou pro mě prostě srdcovka. Líbí se mi, že každý v obraze vidí něco jiného a odnese si z něj přesně to, co zrovna potřebuje.
Pro mě je to vždycky místo, kde se můžu na chvíli zastavit a nadechnout.
krosna a spacák
Někdy potřebuju vypnout úplně jinak.
S krosnou na zádech, spaním pod širákem, bez signálu a bez plánů.
Nebo v létě na táboře, kde dny plynou pomaleji než ve městě.
Miluju východy (které mi Lily svým vstáváním v 5 dopřává celkem často)
a západy slunce, kdy není kam spěchat a všechno je tak nějak akorát.
kavárenský povaleč
A pak jsou tu kavárny. Jsem kavárenský povaleč.
Ráda se toulám Brnem na procházkách s kočárkem a schovávám se do malých kavárniček
s kafíčkem a knížkou v ruce. Nejen proto, že je káva v mateřství tak trochu hlavním palivem,
ale taky si užívám celou tu kávovou kulturu kolem – nové chutě, přípravy kávy, atmosféra, klid
a všechny tyhle malé radosti. Což mě taky čistě náhodou zavedlo i k focení kaváren.
bezdickova.foto
Snad jste se něco málo dozvěděli
a necháte se taky někdy cvaknout.
Těším se na vás!
A.
Kdyby vás zajímalo ještě víc
najdete to u mě na instagramu